Vojta je objevitel v pohybu
Vojtovi jsou 4 roky. Má silnou potřebu pohybu – jako každé malé dítě. Ale taky potřebu třídění: Zajímá ho, co je velké a co větší, co je užší a co širší a jak to jde dohromady zkombinovat. Rád staví, objevuje prostor a postupně rozvíjí svoji představivost. Pomozte Vojtovi v tom, aby svoji vývojovou potřebu řádně nakrmil.
Vojtovo dětství - Vojtova věc
Je ráno a Vojta přichází do školky. Chvíli ho budeme pozorovat, jak pracuje na svém rozvoji. Má plán. Plán, který vychází zevnitř. Nikdo nemusel Vojtovi říkat, že se má naučit chodit nebo mluvit, a nikdo mu ani nemusí říkat, že má chtít číst, psát, počítat a rozumět světu. No samozřejmě, že chce! Od toho tu nejste. Vaším úkolem je připravit všechno na chvíli, kdy to Vojtu k něčemu přitahuje. Takže z cesty, je ráno a právě to probíhá!
Růžová věž. To je ono! Vojta nejdřív nosí růžové krychle jednu po druhé na místo, které si vybral.
Bez návodu
Na začátku jsme Vojtovi ukázali, jak se krychle přenáší na svoje místo a jak s nimi zacházet, aby se nepoškodily. Ale to je celé. Vojta nemá žádnou předlohu, jak jinak se dají krychle naskládat nebo kombinovat. I když by nebylo nic snazšího než mu všechny ty možnosti ukázat, tuhle cestu si musí vyšlapat každý sám. Jde o nejsilnější způsob učení – vlastním objevováním.
Zkouší složit věž naležato. Takhle.
Nepřekombinujte to
Růžová věž je klíč k rozlišování velikostí. Nejmenší, ještě víc menší, ještě menší, menší, malý, velký, větší, ještě větší, ještě víc větší, největší. Takových klíčů máme spoustu – na barvy, na tvary, na tóny... Vždy se ale soustředíme pouze na jedno. Věci jsou pak jasné. Přesné. Jemně vybroušené. A takový bude jednou i Vojtův intelekt. Umět si to srovnat (a nejen rukama) se bude opravdu hodit.
1-2-3-4-5-6-7-8-9-10
Ještě jeden kód je ukrytý v růžové věži: 1 cm, 2 cm, 3 cm, 4 cm, 5 cm, 6 cm, 7 cm, 8 cm, 9 cm a 10 cm. Vojta o tom ještě neví, ale už si to dokáže představit. Tohle je desítková soustava. Porovnává, sčítá a odčítá rukama. Jeho svaly se stávají součástí jeho paměti. Nejdřív uchopit, a pak pochopit.
Vojta zkouší co to udělá, když budou krychle v jiném pořadí. Experimentuje. Jak by to šlo ještě jinak?
Pracovat na sobě
Když ho budete chvíli pozorovat, všimnete si, že je Vojta při práci, kterou si sám vybral, velmi tichý. Soustředěný. Tak nějak splývá s tím, co dělá. Všechno okolo ustupuje, je tady a teď. Děje se něco podstatného. Vojta nejen že pracuje s růžovou věží, on hlavně maká sám na sobě.
Jak by to šlo ještě jinak?
Myslet rukama
Proč se děti s Montessori materiálem tolik nachodí? Proč pořád něco sestavují? Protože z toho, co víme, vyplývá, že pohyb nelze oddělit od intelektu. Co neprojde rukou či jinými smysly, nemůže být v hlavě. A naopak, ruka je to, co – poháněno hlavou – něco tvoří. Na tělech dětí uvidíte, jak myslí. Chápou uchopením, ruka je nástrojem jejich ducha.
„Vzdělávání je přirozený proces, jehož nositelem je dítě, a nezískává se posloucháním slov ale experimentováním s prostředím.“
